Maloměšťák

Dmi Když jsem G nosil ještě džíny
a jen F pro mě zrály C klasů zlaté G lány
tehdy každý den byl jiný,
život frčel jak na Vespě Mastroianni.

A jak šla G léta, přišel s nimi taky F krásný nový C svět,
v kterém mě G chuť na věčné dobrodružství F začala C opouštět,
žena, děti, G dům a auto Ami není malý C cíl,
teď konečně G mámo, táto, Ami7 já to pochopil D

R: Že jsem maloměšťák
    chci dobře jíst a pít,
    do práce chodím jenom spát, nechci se opotit,
    Jsem jen maloměšťák,
    ale i já snad můžu snít
    a tak dřív než mě sejme rak,
    chci si se svou manželkou něco pěknýho užít.

Srdce za ta léta dávno okoralo jako po silvestru veka,
co už ví, že všechno bylo a že nemá smysl furt na něco čekat.

A přece cítím, že tam někde v hrudi tepe vlahý cit,
který se už už chystá z krku vyskočit,
ale pak si říkám, že není žádný já a ty
a soustředím se čistě na svý vlastní pocity

R: