Tak zase A jeden den úzce C#mi spjat s realitou
S vůní D tvou, a touhou tou co nejde o E vládnout
Chvíli plout jen, tak ve dvou
Pak si lehnout a mít prosté radost
Z toho že žít můžem, i když jen jednou,
Ale tím spíš člověk, člověku blíž
Dokud to nepochopíš
Tak budu nekonečně psát
Tisíce básniček
A budeš jedna z mých... holčiček
//R Vždyť i A Libor má Zdenu a C#mi Igor Irenu
Každém D druhej má ženu
E Jen já žádnou neseženu
Věra a Luděk a Radek s Ríšou
Se poznali včera a už si spolu píšou
Vasil má Natašu a Heindrich zase Ilke
Julio má Okašu a Brabcová je s Jílkem
Had má svojí hadici a maj spolu hádky
Jen já rušim tradici a držím se matky R//
Protože ta mi, vždycky říkala že život je jako bonboniéra
a že je vcelku jedno kde začnu
Tak jsem si řek, že když mám takovej pech
Přeskočím na druhej břeh a zkusím štěstí na pánech
Což vyrazilo dech především těm co jsem znal
Snad proto v posledních dnech se drželi dál
A já to nechápal a toužil po lásce
A ve vroucím objetí, tak jako v pohádce
Stal jsem se objetí samoty v zajetí,
A že je ti to jedno... tak to mě celkem sebralo
//R Vždyť i Libor má Zdenu a Igor Irenu...
Protože ji mám rád R//