Přičuchnutí alergikovo

Tomáš Klus

Ami V nose mě šimrá Dmi alergie,
F jak se tak šourám, E ale je mi,
Ami ale je mi fajn, dob Dmi ře se tu žije
v mé F rozkvétající E, Ami zemi.
Tak trochu slzím a pokašlávám,
jak mi do očí padá pyl z květů.
Nevěřím všem těm poplašným zprávám.
Mě prostě a dobře je teď tu.

Ami Pletence milenců v Dmi čerstvé trávě
a F křik dětí z E písko Ami viště.
Já věřím nejvíc své vlastně hlavě,
mé tělo je mé útočiště.

R: Tak mi F doktoři E pouštějí Ami žilou,
    to aby F infekce E nezpůso Ami bila,
    že bych snad F nakazil E taky svou Ami milou
    zemi, co F vskutku je E Ami čilá.

Ami Pověstná jarní Dmi apatie
F a dlouhé fronty před E apatykou.
Já a Ty kouříme u Slávie,
dál pak po nábřeží elektrikou.
Kousek odtud je galerie.
Vrátného znám a za litr rumu
uvidíš obrazy mistrů z Itálie
a vrátného zlitého jak pumu.

Rád se kochám a rád jsem kochán.
Koho chleba jíž, toho píseň zpívej.
Já zpívám tomu, koho zrovna potkám.
Dělám všechno pro, to abych zůstal živej.

R: F E Ami

Ami Zápisy vznešených Dmi dialogů,
F citáty velkých E mužů i žen,
kouřové signály úst demagogů,
zde domov můj má rozkvetlá zem,
oteklá tvář vstupenka do legií,
stíny tlouštíků na štíhlých křivkách cest,
partyzán napaden letargií,
bezelstná vítězství slibů a gest.

Na základní škole T.G. Masaryka
naříká poslední učitel dějepisu,
znuděných studentů se výklad nedotýká,
budoucnost národa krapet mimo mísu.

R: A tak F mi doktoři E pustili Ami žilou,
    infekce nátlaku ustoupila,
    pak opustím taky svou milou,
    zemi čo zabudla, že mala Kryla.