Nina

Tomáš Klus

Dnes D v noci jsem ze spaní křičela tvoje jméno,
já Hmi vím, že nejsi rád, ale nejde zapomenout,
jak G při každém slově přivíráš víčka,
prosím A vyslyš moji zpověď, už jsme starý na psaníčka.

Jsem D bytost z vodních par, živa jenom z tvého dechu,
já Hmi vím, že nejsi rád a že je ti to k vzteku,
chci ti G všechno říct a pak se někam schovat,
třeba A pochopíš, jak je těžké nemilovat.

Zase D zrychlil se mi dech, jak maratónským běžcům,
co je to Hmi za příběh, bez lásky, bez milenců,
nemáš G slov, patrně všechna patří jiným,
prosím A proměň mě s nimi, ve sny, v gesta i činy.

A já tu D zůstanu, ztracené malířské plátno,
třeba se Hmi vrátíš a já zas nechám se napnout,
prosím G maluj mě, tvoř, k obrazu svému,
nech mě A shořet, už nikdy o nás nemluv.

R: Jsi mé D úzko, jsi krev z řezných ran,
    jsi Hmi ten kdo vchází nepozván,
    jsi G zvuk když padnou mi na rety slzy A múz.

R:

Až D splynu se vzduchem, nechám rozplakat nebe,
budu Hmi vším, tím, co lidi k propasti svede,
budu G Krysařovou flétnou a ozvěna v tvé duši,
pak A ptáci tiše vzlétnou, by nedali tušit.

Že se D nebe nakloní a zapře se světem,
tvé Hmi černé svědomí poprvé promluví k obětem,
ne G rovných bojů tvé sebestředné války,
sr A dečních nepokojů cos pozoroval z dálky.

R: 4x