Lokomotiva

Poletíme

G Pokaždé, když tě vidím, D vím, že by to šlo,
Emi a když jsem přemejšlel, co cítím, C tak mě napadlo,
jestli nechceš svýho osla vedle mýho osla hnát,
jestli nechceš se mnou tahat ze ze mě rezavej drát.

R: Jsi lokomotiva, která se řítí tmou,
    jsi indiáni, kteří prérií jedou,
    jsi kulka vystřelená do mojí hlavy,
    jsi prezident a já tvé Spojené státy.

Přines jsem ti kytku, co koukáš, to se má,
je to koruna žvejkačkou ke špejli přilepená
a dva kelímky od jogurtu, co je mezi nima niť
,můžeme si takhle vždycky volat, když budeme chtít.

R:

Každej příběh má svůj konec ale ne ten náš,
nám to bude navždy dojit všude, kam se podíváš,
naše kachny budou zlato nosit a krmit se popcornem,
já to každej večer spláchnu půlnočním expressem.

R:

Dětem dáme jména Džesí, Džeret, Džek a Džon,
ve sto padesáti letech ho budu mít stále jako slon
a ty neztratíš svoji krásu, stále štíhlá kolem pasu,
stále dokážeš mě chytit lasem a přitáhnout na terasu.

R: