Hráz

Brontosauři

G Stál tam na stráni Hmi dům, v něm židle a Emi stůl
pár kůží a G krb, co dřevo z něj Ami voní.
D S jarem, když máj rozdá barvy svý
tu sosna krásná nad chajdou se G skloní.
a říčka, když stříbrným Hmi hávem
se přikryje s Emi ránem
svý ahoj jí G dáš a pak je tu E den.

R: C Zazní údolím kytara Emi tvá,
    ta C píseň ráno Emi uvítá
    D svět s ním, G svět s ním.

Touláš se po lese, touláš a jenom tak bloumáš
a koruny stromů tě uvítaj rosou
víš, že času je dost, to znáš
a možná potkáš někde dívku bosou.
Po slůvkách, který se říkaj
po dnech plných stisků
vás uvítá chajda a pak je tu den

R:

Však táhlé volání náhlé ti přeruší snění
a oznámí všem - je poslední den.
Voda zaplaví údolí
sosnu, chajdu, pohled zabolí.
Ta hráz je potřebná všem, však zabíjí den
co nosil tě v náruči romantické.

R: Zazní údolím bolest tvá,
    ta bolest ráno uvítá
    svět s ním, svět s ním.