Dátamtůja

Xavier Baumaxa

G Chtěl jsem se utéct z města Emi do klidu
G našel jsem vísku, tam jenom Emi pár lidu,
říkám, C semhle já se D nejspíš odstě G hůja D
S prvním G sousedem jsem si C notoval D,
však Emi z druhého se kokot C vyklubal,
chce mi D zakrýt výhled H7 tím, že dá tam Emi tůja

R: Dátam C tůja, Dátam Emi tůja
    Dátam C tůja, Dátam G tů D ů G ja
    Emi G Emi

Vesnice jsou plné dėmentů,
obzvlášť tady u nás v Sudetech,
ty xenofobní kryptofašokomoušové na sebe žalůja
Kolik písku, kolik cementu,
se ještě oddrolí na oprýskaných zdech
v tom údolí dutých hlav, kde já bydlím, jenom každej lamentůja

R: Lamentůja, Lamentůja...

Zase mě drbou, já si jich nevšímám,
já nehnu brvou, doma se zašívám
a to je ještě více iritůja
Tak řekni mi to ty sráči do očí,
stojím mu před autem, an z něj vyskočí,
můj pohled nevydrží, kouká úkosem a všechno dementůja

R: Dementůja, Dementůja...